Yeti Airlines - let pod Mount Everest
23.04.2012 - Asie & Austrálie
Yeti není jen bájný tvor, obývající nejvyšší světové pohoří, ale také název letecké společnosti, která je schopná dopravit milovníky adrenalinu, výšek a hor do těch zdánlivě nejnedostupnějších míst Nepálu. Mimo klasických vnitrostátních linek je možném „s Yetim“ letět přímo do ledového dechu nejvyšší hory naší planety – pod Mount Everest. A rozhodně to není let jen tak ledajaký, neboť cílové letiště v šerpské vesnici Lukla není žádná Ruzyň.
Ale nepředbíhejme, neboť v tomto případě přistání na kousku asfaltu uprostřed hor je už jen tečkou za letem, na který se nezapomíná. Dobrodružství má svůj počátek na vnitrostátním letišti v hlavním městě Nepálu – Káthmándú. Po svérázném odbavení a ještě svéráznějším převážení zavazadel (zde pozor, maximum je 20 kg) jsou zájemci o let posazeni do „letištního“ autobusu, jehož poločas rozpadu proběhl pravděpodobně už před mnoha lety. Autobusem projedeme po letištní ploše čestné kolečko a pouze o několik metrů dále od hlavní budovy jsme dopraveni před letadlo.
S dalšími cestujícími jsme pak nacpáni do stísněného prostoru „letadélka Káněte“, což jsou většinou kanadské letouny DHC Twin Otter. Tyto poněkud neforemná a zpočátku výroby i podceňovaná letadla, se překvapivě rychle ujaly především v rizikových oblastech, respektive v místech, kde jsou kladeny zvláštní podmínky při přistávání. Další let, probíhající v bezprostředním kontaktu s piloty je zajímavou a vzrušující kličkovanou mezi mraky, turbulencemi a vzdušnými víry.
To, že jsme za příznivých podmínek odstartovali z Káthmándú ještě totiž neznamená, že v Lukle také přistaneme. Pilotovat letadlo v takových podmínkách mohou jen ti největší borci, neboť let probíhá zcela bez pomocí navigačních přístrojů. Letí se totiž tzv. „na oči“, neboli – buď je vidět kam letíme a pak také přistaneme nebo vidět není (mraky, mlha) a v tom případě se budeme muset vrátit zpět na místo startu.
Pokud však platí první možnost, připravme se na skutečně adrenalinový zážitek. Přistávací plocha letiště v Lukle má totiž pouze něco málo přes 500 m a shora z himálajského nebe vypadá jako nicotný černý flíček uprostřed strmých hor. Rovněž ubrzdit stroj na tak krátké ploše dá zabrat. Ale vzhledem k tomu, že v sezóně zde přistává a odlétá jedno letadlo za druhým,tak se zdá, že osud cestujících je v dobrých rukou.
Pokud však platí první možnost, připravme se na skutečně adrenalinový zážitek. Přistávací plocha letiště v Lukle má totiž pouze něco málo přes 500 m a shora z himálajského nebe vypadá jako nicotný černý flíček uprostřed strmých hor. Rovněž ubrzdit stroj na tak krátké ploše dá zabrat. Ale vzhledem k tomu, že v sezóně zde přistává a odlétá jedno letadlo za druhým,tak se zdá, že osud cestujících je v dobrých rukou.
