Před 90 lety ČSA zahájily provoz
29.10.2013 - Česká republika
28. října 1923 u příležitosti pátého výročí vzniku Československa byl na letišti ve Kbelích slavnostně zahájen provoz ČSA - Československých státních aerolinií. Takto zachytil událost na svých stránkách následující den deník České slovo: “Potom zahájil pan ministr veřejných prací Ing. A. Srba otevření Československé státní aerolinie z Prahy do Bratislavy. Ve svém projevu naznačil, že na projektu pracováno bylo již od minulého roku a leteckého spojení vzdálenějších míst s centrem vyžaduje geografický útvar naší země a tím přiblížení vzdálenějších krajů hlavnímu městu”. Jak dále uvedl ministr ČSA bude přeprava osob, nákladu a poštovních zásilek nejprve v rámci republiky, později také na mezinárodních tratích.
Ten den se měl uskutečnit také první zahajovací let ČSA. Tomu však zabránila hustá mlha, kdy dohlednost byla menší než 200 metrů. Šéfpilot ČSA Karel Brabenec nakonec krátce po poledni vzlétl s letounem Aero A-14 Brandenburg a provedl alespoň několik okruhů nad letištěm ve Kbelích.
První skutečný zahajovací den se uskutečnil o den později, 29. října 1923. Ve 12:35 odstartoval z kbelského letiště stroj Aero A-14 Brandenburg registrace L-BARC pilotovaný Karlem Brabencem. Na palubě byl jediný cestující, reportér Lidových noviny Václav König a také balík pražských novin a 760 g poštovních zásilek. Pět minut před patnáctou hodinou stroj úspěšně přistál na bratislavském letišti Vajnory. Letoun byl pilotován rotmistrem Josefem Cinibulkem a redaktorem Bežem na palubě.
Letoun Aero A-14 Brandenburg registrace L-BARI Československých státních aerolinií
(foto: Aviation Fan Club)
Václav König vylíčil své dojmy z prvního letu ČSA v Lidových novinách 30. října takto:
Vzduchem z Prahy do Bratislavy
Dojmy z první jízdy, Bratislava 29. října 1923
“Dnes v poledne zahájena byla doprava na vzdušné trati Čs. Státní Aerolinie Praha-Bratislava. Byl jsem prvním cestujícím při tomto prvém letu a bylo to takové: Ve 12.30 hod. vsedám na kbelském letišti do letadla L´Barc nadit do aviatického kožešinového kombiné. Býti prvým cestujícím Čs. Státní Aerolinie, první československé letecké společnosti je pocit, který naplňuje hrdostí a rád přijímám blahopřání ředitele Trnky a majora Hupnera, stejně jako je přijímá pilot Brabenec. Do letadla uložena pošta a zásilky pražských novin a po krátké zkoušce motoru a rovněž krátkém startu odlepuje se naše letadlo ve 12 hod. 35 min. od země.
Je slunný říjnový den slabě zamlžený. Na zemi sotva lze mlhu pozorovati. Zatím co se uvelebuji ve svém sedadle a zapínám pás, stoupá letadlo a když nad běchovickým rybníkem se počínám rozhlížet, je již tak vysoko, že teprve nyní lze viděti vysokou vrstvu mlhy, nad níž klene se jasně modrá báň oblohy. Nebudu zde popisovati pohled s výše na zemi; snad naše módní spolupracovnice, která hodlá nyní podniknouti svou prvou cestu vzduchem, vylíčí své dojmy, při prvém letu tak mocné. Přehlížím obzor a v prvé chvíli ztrácím orientaci. Sleduji kompas, podle kterého letíme směrem jihovýchodním. Nemohu rozeznati vesnice a snažím se znovu zrakem nalézti trať dráhy, nad níž jsme u Běchovic letěli. Konečně místo, které jasně poznávám. Jsou to jevanské rybníky lesknoucí se mezi černokosteleckými lesy. Dívám se rychle vlevo a vidím Černý Kostelec se čtyřmi vížkami jeho zámku, a jen slabě v mlze se zračí dále na obzoru vršek lipenský. Otáčím se zase k jihu. Proti nám valí se odtamtud moře bělostných mračen. A když narážíme na prvé jeho vlny, uhýbá pilot vlevo a dává mi možnost pozorovati krajinu i svítící zpěněný povrch mračen. Vlevo krajina ozářená podzimním slunkem, vpravo zastíněná mraky a v tomto stínu jako na plastické mapě vine se točitě údolí vyhloubené Sázavou, stejně krásnou se vzduchu, jako se země. A zase pozoruji silnice a vesničky, nad nimiž poděšeně krouží hejna holubů, pozoruji titěrné povozy, táhnoucí se po cestách a uvědomuji si, jak obrovskou rychlostí se pohybuji. V letadle nepozoruješ pohybu; sám jsi v klidu a jen země pod tebou ubíhá. Míjíme Ledeč a před námi vlní se již Českomoravská vysočina. O půl druhé vítá nás svým zámkem Německý Brod. Za nedlouho, stále nad tokem Sázavy, vidíme na obzoru typickou věž Přibyslavě. Vlevo v dálce svítí ve slunci borovský kostelíček, a pod námi ční nad silnicí Žižkova mohyla. Dvě památná místa, která obě s uctivostí zdravím. Blížíme se k Přibyslavi. Kolem kostela rozestavěny jsou kramářské boudy a zástup trhovců hledí k nám vzhůru. Zvedám ruku na pozdrav a vidím několik paží mávajících v odpověď klobouky. Pak přes zámeček dra Malínského řítíme se vzduchem k mizícím pramenům Sázavy.
Pojednou ocitáme se v husté mlze, které oko nepronikne dále než na tři kilometry. Ztrácíme orientaci, nevidí ani pilot. Letíme nad jakousi obcí, pilot hledá cestu a krouží nad vesnicí. Lidé vybíhají na náves, hejno husí mávajíc křídly prchá před netvorným ptákem. Nestarám se o cestu, začínám se bavit s obyvateli obce. Zmocňuje se mne letecká opička. Mávám jednou rukou, mávám druhou, mávám oběma; pak napadne mne křičet; neslyší mne sice ani pilot, ale volám slávu, směji se kozám hopkajícím na poli a vyměňuji posunkové pozdravy s ženami na poli, které odpovídají na mé pohyby rukou máváním svých kopáčů.
Konečně pilot nalézá zase v mlze cestu. Ukazuje na mapu a na ní Velké Meziříčí. A nyní spějeme rychle k Brnu, které spatřujeme o druhé hodině. Neletíme nad ně, necháváme je vlevo stranou. Vypadá s výše v mlze jako ty známé medvědí kožešiny, prostírané na zem v ložnicích. Hlavu kdesi u Husovic, packy od Král. Pole k Židenicím, zadní tlapu nataženou k Heršpicům, leží brněnský medvěd. V zamlžené sluneční záři svítí k nám do výše svatopetrský dóm a Špilberk. Letíme teď na jih nad Dyji, přes židlochovický zámek, uhýbáme vrchům pálavským a brzy pilot ukazuje mi Břeclavu. Kynu zase lidem na ulicích, zdá se mi však, že nikdo mého pozdravu nevidí.
Zatím letíme podél trati k Malackám, houstne mlha. Její záclona zakrývá pohled na jih. Jen v dálce protkána je četnými stříbrnými žilkami, značícími povodí Dunaje. Je to úchvatný pohled a ještě krásnější nastává. Z mlhy pode mnou se vynořují první vrchy Malých Karpat. Stoupají před námi a my stoupáme také. Vylétáme nad mlhu, ze které vynořují se vrcholky hor s ostře vyhraněnými stíny. Celá struktura pohoří vyniká s ptačí perspektivy v plné své plastice. Rezavé lesy hýří podzimními barvami, hluboká údolí táhnou se jich středem. Jsem nadšen a s lítostí si uvědomuji, že tam před námi za kopci je Bratislava, konec této nádherné cesty. Skutečně – ozářená rovina Žitného ostrova rozepíná již k nám svou náruč vlnitým pásem Malého Dunaje a vpravo modrá se svými vížkami čtvercová stavba bratislavské zříceniny. Pilot mi ukazuje na velký kruh vyznačený na zemi a nápis Bratislava. Je to vajnorské letiště. Rychle sestupujeme. V několika velkých kruzích snášíme se k zemi a dotýkáme se jí ve 14 hodin 55 min. Hukot motoru ustává, vítr hnaný vrtulí se utišuje a teplo slunečního dne bratislavského svlažuje tvář. A přeji každému příštímu cestujícímu Čs. státní Aerolinie stejně příjemnou cestu, jakou měl její první cestující”.
Původně se uvažovalo, že ČSA budou lety z Prahy do Bratislavy zajišťovat celoročně. Brzy se ukázalo, že zimní měsíce kvůli nepříznivým povětrnostním podmínkám nejsou pro pravidelnou leteckou dopravu vhodné a tak ČSA rozhodly, že k 30. listopadu 1923 pro tento rok provoz ukončí. Nicméně v průběhu prosince se ještě uskutečnily čtyři lety s cestujícími. Do konce roku 1923 ČSA celkem přepravily 29 cestujících, 110 kg zboží a 10 kg pošty. Na lince mezi Prahou a Bratislavou letělo s ČSA v tomto roce celkem 13 cestujících.
