Před 30 lety zastavil provoz německý Interflug
30.04.2021 - Evropa
30. dubna 1991 se uskutečnil poslední komerční let německé letecké společnost Interflug. Tupolev Tu-134 registrace D-AOBC pilotovaný kapitánem Klausem Petzoldem letěl na pravidelné IF521 z Vídně na berlínské letiště Schönefeld, kde měl Interflug svou hlavní základnu. Po 33 letech se tak uzavřela historie bývalé východoněmecké státní aerolinie, která byla jednou z výkladních skříní země zvané NDR. Po pádu Berlínské zdi a sjednocení Německa byla společnost zcela nepřipravena na nové podmínky. Společnost měla zhruba 8000 zaměstnanců, síť linek odpovídala podmínkám a zájmům doby NDR, služby zaostávaly za západní konkurencí.
Interflug - Tupolev Tu-134 (foto: RuthAS/Wikimedia Commons - CC BY 3.0)
V prvních měsících po pádu Berlínské zdi se nicméně zdálo, že Interflug by nakonec mohl přežít. O společnost projevila zájem Lufthansa a v únoru 1990 podepsala memorandum o tom, že kapitálově vstoupí do Interflugu a získá 26% podíl. Dalším zájemcem byl Condor, který se s Interflugem dohodl na vzniku charterové společnosti InterCondor, která by létala z berlínského letiště Schönefeld. V červenci však spolkový antimonopolní úřad zamítl vstup Lufthansy a ani InterCondor, ve kterém měl mít Interflug podíl 50 %, nakonec nevzlétl.
Ještě před pádem Berlínské zdi zařadil Interflug do flotily tři Airbusy A310-300. Jeden z aibusů na snímku z roku 1990 na berlínském letišti Schönefeld (foto: Ralf Manteufel/Wikimedia Commons - GFDL 1.2)
S postupujícími měsíci se ekonomická situace Interflugu stále více zhoršovala. Management společnosti se snažil přizpůsobit firmu novým podmínkám, počet zaměstnanců byl snížen na tři tisíce, společnost si pronajala na linky s menší poptávkou letoun Dash 8. Privatizační úřad Treuhand jednal o možném prodeji s dalšími zájemci, uskutečnila se také jednání s British Airways a Japan Airlines. Poté, co bylo jasné, že jednání selhala, Treuhand v únoru 1991 rozhodl, že Interflug koncem dubna zastaví provoz a půjde do likvidace.
Po prvotním šoku ze zastavení letů převládla u spousty zaměstnanců hořkost z konce aerolinie, na kterou byli dlouhá léta hrdí. Někteří z nich pak věřili, že pád Interflugu byl v zájmu velké letecké společnosti ze západu Německa. Po zastavení letů převzala Lufthansa jen zhruba tisícovku zaměstnanců. Polovina z nich zamířila do Lufthansa Technik, který má na starosti údržbu letadel.
Iljušin Il-18 společnosti Berline (foto: Ralf Manteufel/Wikimedia Commons - GFDL 1.2)
Zajímavým pokusem bylo odkoupení pěti letadel Iljušin Il-18 skupinou bývalých zaměstnanců Interflugu od úřadu Treuhand a založení letecké společnosti Il-18 Air Cargo. Zprvu s ruskými letouny ze 60. let zajišťovaly všemožnou přepravu nákladu, po několika měsících se rozhodli změnit název na Berline a vstoupit i do přepravy cestujících. V letní sezóně 1992 pak zajišťovala charterové lety do letovisek v oblasti Středozemního moře. V roce 1993 si pak pronajala dva Fokkery 100 od francouzské TAT European Airlines. Koncem téhož roku se Berline začaly hromadit dluhy a tak společnost v březnu 1994 podala sama návrh na vyhlášení bankrotu.
Dalším společností vzniklou odkoupením části majetku Interflugu byla společnost Berliner Spezialflug (BSF). Ta se svými vrtulníky nabízela přepravu osob a nákladu, letecké práce, filmování apod. Následník firmy dnes existuje pod názvem Spezialflug Berlin.
Iljušin Il-62M společnosti Interflug na snímku z roku 1988 na římském letišti Fiumicino (foto: Aldo Bidini/Wikimedia Commons - GFDL 1.2)
